Historie

21. listopadu 2006

Historie

Společenské centrum Týnec

Tradiční centrum kultury v Posázaví soustřeďuje v historické budově divadelní sál, diskotéku, restauraci, hernu a klub.

V roce 1785, kdy majitelem Konopiště a tedy i Týnce se stal František Josef hrabě z Wrtby, se opuštěný a zanedbaný Týnec znovu povznesl. V roce 1791 zde založil hrabě z Wrtby manufakturu na kameninové zboží. K manufakturním účelům dal hrabě z Wrtby upravit týnecký hrad. K výrobním účelům sloužila i románská rotunda, kde byly umístěny ruční mlýny na mletí glazury. Hrabě z Wrtby byl posledním potomkem svého rodu, neoženil se a jeho velkou láskou se stala týnecká manufaktura. Wrtbova horlivost způsobila, že týnecká kamenina barvou i jakostí se podobala zboží anglickému. I malíři z proslavené majolikové továrny holičské byli přilákáni do Týnce.

Působením odborníků, kteří přišli do Týnce z Prahy a z Holiče, povznesla se výroba v týnecké manufaktuře na kameninu tou měrou, že hrabě z Wrtby dostal v roce 1801 dvorním dekretem povolení otvírat sklady týnecké kameniny ve všech městech Rakouska a jeho manufaktuře bylo dovoleno užívat ve štítě dvouhlavého orla.

Manufatkurní budovy v týneckém hradě brzy rozšířené výrobě nepostačovaly, proto dal hrabě z Wrtby postavit v roce 1812 novou manufakturní budovu. Ta stojí v Týnci dodnes. Je to dnešní objekt kulturního domu, stavba v empírovém slohu, kterou zdobí v průčelí znak Hrabat z Wrtby.

erb Františka Josefa hraběte z Vrtby

Ve Wrtbově době dosáhla týnecká kamenina po stránce výtvarné vysokých uměleckých hodnot. K nejcennějším výrobkům patří antické vázy, stolní příbory, polévkové mísy, konvice, koflíky a talíře. Poleva nádob byla žlutavá a později také zelená. Jako ozdob bylo užíváno plastiky a malby a později, většinou až v době powrtbovské, měditisku. Po stránce tvarové, plastické i obrázkové bylo užíváno cizích vzorů: anglických, vídeňských a míšeňských.

Hrabě z Wrtby odkázal konopišťské panství a tedy i týneckou manufakturu Janu Karlovi, knížeti z Lobkowicz. I přes potíže se snažil kníže Lobkowicz udržet výrobu na dřívější výši, ale konkurence porcelánového nádobí a nedostatek palivového dřeva pro manufakturu uspíšily zánik výroby, která v roce 1866 v době prusko-rakouské války zanikla úplně. Dělníci přešli do továrny na přízi v Brocích a manufakturní budova v Týnci byla později přeměněna arcivévodou Ferdinandem d´Este na hotel.